Arktida pořád působí jako poslední velká záhada planety. Místo, kde se počasí mění rychlostí světla, slunce se na měsíce schová a moře je tak ledové, že i ocel působí křehce. Právě sem se vydala čínská výzkumná loď Xuelong 2 a přivezla zprávy, které zvedly obočí i ostříleným oceánografům. Narazila totiž na část arktického dna, o které jsme doposud měli jen teorie a pár starých nákresů.
Místo, kde mapy přestávají platit
Výprava zamířila k hřbetu Gakkel Ridge, což je podmořský horský systém táhnoucí se tisíce kilometrů pod Severním ledovým oceánem. Na mapách vypadá celkem nenápadně, realita je ale úplně jiný vesmír. Je to jedno z nejméně prozkoumaných míst světa, protože se k němu jednoduše skoro nedá dostat. Silný led, mrazivý vítr a neprůjezdné plochy způsobily, že většina měření do teď probíhala na dálku. A dálkové odhady se někdy pletou. Dokonce hodně.
Když tým spustil do hlubin vlastní senzory, zjistil, že hřbet je mnohem složitější, než ukazovaly staré modely. Terén nekopíruje nic, co by se dalo označit za „běžné“. Strmé stěny, hluboké propasti a zvláštní pukliny, které budí dojem, že se dno oceánu hýbe jiným tempem, než jsme si mysleli. Pro geologii je to doslova pozvánka do nové kapitoly.
Aktivita v zemské kůře
Jedna z nejzajímavějších věcí, na které narazili, souvisí s aktivitou uvnitř zemské kůry. Místo je plné stop po hydrotermálních systémech – tedy horkých pramenech tryskajících přímo z nitra planety. Tyhle prameny vytvářejí úplně speciální ekosystémy, často tak odolné, že by bez problémů zvládly podmínky na jiných planetách.
Teplota vody byla mnohem vyšší, než by člověk čekal takhle daleko na severu, a na některých místech se měřicí zařízení potýkala s proudy teplé vody, které teoreticky neměly existovat. To ukazuje, že hřbet je mnohem aktivnější, než se předpokládalo, a že se tam možná odehrávají procesy, které doposud nikdo pořádně nezachytil.
Záhada vedle záhady
Zajímavé byly i poznatky o samotném arktickém ledu. Výzkumný tým narazil na oblasti, kde se led lámal dřív, než bylo běžné, a na místa, která se naopak chovala až podezřele stabilně. Rozdíly mezi jednotlivými částmi moře byly mnohem výraznější, než ukazovaly klimatické modely. To může znamenat dvojí. Buď máme o tamních podmínkách mnohem méně informací, nebo se Arktida mění rychleji, než si připouštíme. A ani jedna možnost není úplně uklidňující.
A i když nejde o objev „ztracené Atlantidy“, v odborném světě je to skoro stejně velká bomba. Protože čím víc toho o Arktidě víme, tím lépe chápeme, co nás může čekat v příštích desetiletích. A to je věc, která se týká úplně všech.
Zdroj textu: www.scientificamerican.com
