Když člověk přijede do Singapuru, může ho překvapit docela obyčejná věc. V běžném obchodě tam téměř nenajdete žvýkačky. Pro mnoho turistů je to zvláštní, protože jinde ve světě jde o úplnou banalitu, v Singapuru to ale dlouhé roky fungovalo úplně jinak. Prodej žvýkaček tam byl prakticky zakázaný a dodnes je silně omezený.
Na první pohled to může znít trochu absurdně, zakázat něco tak obyčejného, jako je žvýkačka. Jenže tenhle zákon nevznikl jen tak. Ve skutečnosti byl reakcí na problém, který začal město docela vážně trápit.
Žvýkačky, které byly úplně všude
Na konci osmdesátých let Singapur rychle rostl, modernizoval se a snažil se působit jako čisté a dobře fungující město. Jenže jedna maličkost začala být čím dál víc vidět. Žvýkačky.
Lidé je lepili prakticky kamkoliv. Pod lavičky, na chodníky, na zábradlí, na schody nebo do výtahů. Jednoduše stačilo projít pár ulic a člověk jich našel desítky. Zaschlá žvýkačka přitom drží na povrchu jako přibitá a odstranit ji není vůbec jednoduché.
Úklid tak začal stát město čím dál víc peněz. A protože Singapur je tropické město s horkem a vlhkostí, žvýkačky navíc rychle měkly a lepily se na boty nebo kola kočárků. Stačilo po nich šlápnout a problém se přesunul o kus dál.
Největší potíže způsobilo metro
Situace ale vygradovala až ve chvíli, kdy se otevřelo moderní metro. To bylo technologicky velmi pokročilé a fungovalo pomocí citlivých senzorů ve dveřích vlaků. Jenže právě tyhle senzory se staly cílem vandalů. Někteří lidé začali lepit žvýkačky přímo na ně nebo mezi dveře vagónů, a výsledek byl jednoduchý. Dveře se nedokázaly správně zavřít.
Kvůli jedné malé žvýkačce tak někdy stála celá souprava a metro nabíralo zpoždění. V několika případech se podobné incidenty opakovaly a město začalo řešit, jak tomu zabránit.
Řešení bylo jednoduché a velmi přísné
V roce 1992 se proto vláda rozhodla pro radikální krok. Prodej žvýkaček byl prakticky zakázán, a myšlenka byla vlastně docela přímočará. Když se žvýkačky nebudou běžně prodávat, bude jich méně i na ulicích. Pro Singapur to zapadalo do širší filozofie fungování města. Úřady tam dlouhodobě kladou velký důraz na pořádek, čistotu a pravidla ve veřejném prostoru. Ale zákaz žvýkaček tak nebyl jediný podobný zákon. Přísné pokuty hrozí například i za odhazování odpadků nebo vandalismus.
Zafungovalo to překvapivě rychle
Jakmile zákaz začal platit, problém se žvýkačkami docela rychle zmizel. Chodníky přestaly být polepené gumou, lavičky zůstaly čisté a metro už nemuselo řešit dveře, které se kvůli jedné přilepené žvýkačce odmítaly zavřít.
Dnes se na to často vzpomíná jako na dost radikální krok, ale zároveň jako na něco, co prostě zafungovalo. Singapur si díky podobným pravidlům postupně vybudoval pověst města, kde je pořádek skoro na každém rohu a kde věci fungují tak, jak mají.
A žvýkačky? Ty se nakonec staly takovou malou legendou. Když se řekne Singapur, spoustě lidí se kromě mrakodrapů a supermoderního metra vybaví právě ten zvláštní fakt, že tam obyčejnou žvýkačku v obchodě jen tak nekoupíte.
Zdroj textu: cnn.com, straitstimes.com, gov.sg
Zdroj foto: freepik.com
